Mám rád romantiku. A mám rád, když svým smyslem pro romantiku můžu potěšit Terezku. Někdy to jde snadno, někdy je to opravdu výsledek dlouhého plánování, důkladných příprav a skvělé improvizace a někdy to je jen parádní spontánní nápad a jindy to je jen "klika." Mám prostě romantiku rád.

Divil jsem se, jak je romantika pro spoustu mladých lidí opomíjeným prvkem. Divil jsem se tomu, že o ni nemají zájem (i když najdou se vyjímky a ty mě neskutečně těší). Šokovalo mne to.

Když při pravidelných rozhovorech s kamarády u oblíbeného espressa padne v diskusi téma vztahů, jsem konzerva. Zastávám postoj romantika; postoj muže, který je vůči své partnerce citlivý a snaží se jí porozumět.

Je to postoj zcela odlišný od postojů, se kterými jsem se doposud setkal. Pro některé je tento postoj až nepochopitelný, zasluhující výsměch.

Proč bych nemohl být mužem, který dokáže tvrdě bojovat, ale zároveň jemně milovat svou krásnou dívku?

Jsem hrdý na svůj cit pro romantiku. Jsem hrdý na to, když můžu Terezce zahrát a zazpívat její oblíbenou písničku, kterou má tuze ráda. Mám rád ten jeden překrásný okamžik, kdy vykouzlím Terezce úsměv na tváři. Mám rád, když donesu Terezce růži a dám ji polibek na tvář.

Mám rád romantiku...