Líbí se mi na mládí jeho neohroženost, nerozvážnost, touha po akci a drobrodružství, touha milovat. Jsem rád, že jako mladý jsem se mohl zamilovat. Jsem rád, že jsem mohl při rvačkách rány rozdávat, ale i dostávat. Jsem rád, že jsem mohl spoustu vyzkoušet, aniž bych se obával pozdějších následků. Jsem rád, že jsem se mohl dívat na svět černobíle. Líbí se mi ten kontrast mládí, který vnáší jiskru do prošedlého světla.

Je dobré být mladým?  Rád bych léta mládí přeskočil a byl na stálé pracovní pozici, měl stabilní příjem, svou střechu nad hlavou a milující rodinu... Rád bych měl jistoty... Ale musím si tyto léta prožít. Je to tak. Občas lituji, že si vyloženě musím prožít léta mládí. Občas jsem značně rozhořčen, že jsem nemohl získat moudrost a zkušenosti starších již dřív a jinou cestou. Třeba jako vrozené talenty a dary.

Zletilost minula. Řidičské oprávnění jsem získal. Svářečské zkoušky jsem splnil také. Další zkoušky a (ne)úspěchy čekají.

Zdrženlivě, opatrně jsem našlapoval. Ale i tak jsem někdy došlápnul špatně. To byl pak pořádný skluz a pád na zadek! Něco je mi ještě dnes líto a chtěl bych vykonat velké změny... Určitě bych si tenkrát oblékl teplejší svetr a vzal náhradní ponožky. Nesahal bych holýma rukama na ten horký hrnec. Zarazil bych se, než bych vyslovil...

Určitě bych se tenkrát rozhodnul jinak...

Rád bych změnil své prví zamilování. Svůj první polibek bych taky rád dal někomu jinému. Své srdce bych chtěl ušetřit různých zranění a chtěl bych si tekrát dodat víc odvahy.

Chtěl bych změnit to, co jsem svou mladickou nerozvážností způsobil.

Jak se k tomu všemu postavit? Litovat? Nelitovat? Zvednout hlavu? Nebo si ji sypat popelem? Nevím. Odpověď jsem si ještě nikdy pořádně nevyjasnil. Lituji spousty věcí, které se staly. Chtěl bych je uspořádat jinak. Ale udělal jsem je jako mladý člověk. Člověk, který musí dorůst do určité moudrosti a získat zkušenosti.

A je tu stále jeden, v současné době, mi nevyhovující fakt...

Pořád jsem mladý člověk!