Když mi bylo (pro někoho krásných, pro mne nešťastných) patnáct let, měl jsem se rozhodnout, na jakou střední školu si podám přihlášku. Moje vidina byla jasná - voják nebo policajt.  Ve svých romantických snech jsem se viděl jako člen 43. vrp Chrudim nebo ÚRN. Sice krásné, ale narazil jsem. S mojí představou se rozcházeli rodiče. A pak tedy po zasednutí "rady starších" a z pragmatických důvodů jsem si vybral valašskomeziříčskou školu s oborem "Mechanik strojů a zařízení". Mrzelo mne, že se rozcházím se svým snem a velmi neochotně jsem na tuto školu nastoupil.

Počátky byly tvrdé. Nerozuměl jsem technickým záležitostem a místnímu argotu (mám na mysli ty technické sprosté slova) a jediná moje výhoda bylo to, že jsem od mala měl rád Merkura a uměl jsem rozeznat pilník od kladiva. Když jsem se propilníkoval prvním ročníkem (a to doslova), přišla jedna valašskomeziříčská firma s nabídkou stipendia a odbornou stáží, ovšem za uspění ve výběrovém řízení. Dlouho jsem rozvažoval, jestli se přihlásím, ale pak jsem do toho šel.

Štěstí přeje odvážným, řekl jsem si. Tak jsem přihlásil jsem se a uspěl. Když jsem přišel jako učeň do firmy, byl jsem vyplašený a styděl jsem se. Kolem mě hromada chlapů, kteří mají zkušenosti a jsou to mistři svého řemesla a pak jim tu budu překážet já? Tak to teda děkuju, procházelo mi hlavou. Občas jsem i litoval toho, že jsem se do toho programu přihlásil, protože jsem byl opravdu bezradný, oborem nepolíbený človíček. A největší strach jsem měl z neúspěchu. Dost mi záleželo na tom, abych si udělal dobré renomé, přece jen, už se jedná o moji budoucnost.

Zůstal jsem a učil jsem se svému řemeslu a s každým úspěchem mě začal můj obor bavit. Začal jsem se více zajímat o problematiku a snažil jsem se více rozumět obrábění, automatizaci a dalším "krásám" svého oboru. Skvěle! Po určité době jsem získal dost zkušeností a znalostí, že jsem se stal plně samostatným pracovníkem. Začlenil jsem se do kolektivu. Práce mě natolik lákala, že jsem se přihlásil i na letní brigády. Měl jsem příjemné pocity sounáležitosti a toho, že konečně jsem "něco" dokázal.

Za uplynulé roky jsem si prošel několika pracovními pozicemi, poznal jsem návaznost celého technologického postupu, seznámil jsem se s bohatým strojním parkem a pak přišla má zkušenost se studenty nižších ročníků, kterým jsem měl předat své nabyté znalosti a dovednosti s v současné době vypracovávám pro nové studenty základní skripta do firemního prostředí.

Mistry jsem byl uznán jako schopným mladým člověkem, který svému oboru rozumí a má o něj zájem. Dostal jsem od nich dobré preference a už teď mám jisté pracovní místo. Jen však jedinou vadu na kráse mám zatím nesplněnou maturitu. Tak doufám, že to všechno půjde hladce, protože se už těším na dobře zařízenou budoucnost.

A tak něco "zlé" bylo k něčemu dost dobré.