Zamýšlel jsem se nad tím, jaké jsou vlastně ty nejkrásnější chvíle ve vztahu s Terezkou. A stále více a více mi dochází, že ty nejkrásnější chvíle nejsou paradoxně chvíle, kdy jsme spolu a je nám dobře, když jsme třeba na procházce parkem, na rande, na večeři, v kině a podobně, ale ty nejkrásnější chvíle jsou ty, kdy si svou lásku dokazujeme opravdu tím nejnepratrnějším způsobem - v maličkostech každodenního života.

Jsem rád, za takové chvíle, kdy si lásku opravdu prokazujeme v těch maličkostech, kdy se povzbuzujeme, kdy si pomáháme (i se zřeknutím se osobního komfortu), trpělivě si nasloucháme a dáváme prostor tomu druhému, kdy věnujeme tomu druhému pozornost, i když jsme unavení... To jsou důkazy lásky.

Kdesi jsem slyšel, že láska se neprojevuje slovy, ale činy a říct nebo napsat v ranní SMS tomu druhému "Miluji Tě!" je strašně jednoduché, ale o dost náročnější je ono "Miluji Tě!" ukázat činy. Občas něco nevyjde podle plánu, občas dojde k nějakému zkratu a je třeba najít společné řešení.

Občas je prostě třeba říct "Miluji Tě!" úplně jiným způsobem, třeba "Ať už se rozhodneš jakkoliv, půjdu do toho s Tebou..." nebo "Jedem v tom spolu. Když půjdeš tam, půjdu tam taky, když budeš chtít dělat tohle, podpořím Tě v tom..." a když se tohle "Miluje Tě!" v jiném způsobu už řekne, tak se musí i dodržet.

Nejkrásnější chvíle jsou i ty, kdy jeden před druhým přiznáváme svou chybu. Nejkrásnější chvíle jsou ty, kdy dochází k usmíření po nějaké neshodě. Nejkrásnější chvíle jsou ty, kdy ono tolikrát vyřčené a napsané "Miluji Tě!" je prokázáno činy a kdy je prokazatelné, že je myšleno opravdu smrtelně vážně.

A těším se, až to "Miluji Tě!" zpečetíme slavným manželským slibem a dovršíme krásně prožitým manželským životem.

Jak říkají američtí mariňáci - SEMPER FI!