Já osobně jako muž nejsem schopen vyjádřit své pocity, nálady, potřebnost a slabost tak barvitě, jako ženy. Nerad mluvím o svých niterných zraněních, ale rád o nich přemýšlím, když jsem sám. S chutí masochisty rozrýpávám mokvající ránu svého vnitřního zranění během tichého přemýšlení o samotě. Nemůžu přece jako muž dát najevo svou slabost. Nemůžu se rozbrečet, když je mi ouvej. Takhle mě to jiní muži neučili.

Ale toto může být kámen úrazu pro vztahy.

My muži obdivujeme hrdiny. Obdivujeme jiné silné muže a jindy potřebujeme přítomnost jiných mužů; někdy přítomnost vrstevníků, někdy přítomnost moudrých starších, které žádáme o rady (a to ještě s velkým přemáháním).

Občas se může stát, že svého partnera nebo manžela (dále muže) nějak zraníš. On to však nemusí dát najevo a tiše si tu ránu nese v sobě. A může začít své srdce opevňovat. Dávej si na to pozor! Poraď se s jinými zkušenějšími muži, nebo ženami, co může tvého muže zraňovat. A pokud jsi vědoma toho, že jsi mohla svého muže něčím zranit, snaž se jeho ránu vyléčit.

I my, muži, Vás, ženy, zraňujeme, ale Vy, ženy, dokážete o svých ranách hovořit a dát nám jasný návod k tomu, jak máme Vaše rány léčit. To my, muži, v drtivé většině neumíme.

Prosím, měj se svým mužem strpení a věnuj zvláštní pozornost zraněním na jeho srdci. Někdy to mohou být malé odděrky, jindy to mohou být velké mokvající rány.


Zdroj obrázku: soukromý archív autora