Jednou se mě jeden můj kamarád zeptal, jak je možné, že s Tess jsme tak dlouho spolu, když je mezi námi taková dálka. Tess je v Brně a já tady na Valašsku. Když cestujeme jeden za druhým, jsou to kolem tří hodin cesty vlakem. A ještě ne úplně vždy se podaří, že se spolu vidíme, takže žijeme na tom, že si poslu píšeme či voláme a osobní setkání jsou opravdu svátek! Zcela chápu, že pro toho kamaráda to bylo k nepochopení, protože on byl se svou milou téměř každý den. O tom si můžeme zatím nechat s Tess jenom zdát (ale pomaličku se tento sen stává skutečností, juch!).

Kamarádovi jsem řekl: "Bez odvahy a důvěry to prostě nejde. Musíte mít oba odvahu k tomu to překonat a musíte neskutečně jeden druhému důvěřovat." A pokaždé, když si na to vzpomenu, tak strašně moc obdivuji Terezčinu odvahu a důvěru. Tess je opravdu neuvěřitelně odolná žena. Zvláště, když si hodlá vzít za manžela zrovna mě!

Doposud mě Terezčina odvaha a důvěra nepřestávají udivovat a jsem Terezce za ně neskutečně vděčný.

Zdroj obrázku: soukromý archív autora