Signální uživatelský profil1 Centra naděje a pomoci alias @CENAP zde na Signálech publikoval anonymní článek, v němž anonymní pisatel nabízí zpětnou vazbu a svůj pohled na jeden z kurzů, který brněnské centrum nabízí. Abych řekl pravdu, článek se mi líbí, s některými jeho tvrzeními souhlasím, s některými méně a některým zase ne zcela rozumím (přisuzuji to svému věku a nezkušenosti).

 


Žena se matkou stává, muž musí své role přijmout

 

V první řadě bych řekl, že plně souhlasím s tvrzením (budu interpretovat), že žena se stává matkou, má to ve své přirozenosti, ovšem muž se musí pro své role manžela a otce jistým způsobem rozhodnout. S faktem, že se musí muž pro své role muž - manžel - otec rozhodovat, pracuje i františkánský kněz Richard Rohr, který se věnuje tzv. mužské spiritualitě2. A kvůli tomu, že se muž musí pro tyto role rozhodnout, je jistou nutností, aby našel ve svém životě pozitivní vzor mužství a otcovství. Protože je takových vzorů málo a jsou přítomna různá zranění a jizvy z minulosti, stává se mnohdy, že muži nedokáží tyto své role plnit zcela bezchybně jako ženy, které své role plní skvěle, s naprostou přirozeností.

 

Můj názor je tedy takový, že muž se musí na své role připravovat a vyhledávat vzory pozitivního mužství ať v roli muže, manžela i otce. V tomto názoru jsem se shodl i v diskusi s jedním americkým přítelem působícím v České republice (od něj visí na blogu společenství Mamut článek What said the Apostle Paul), ale i s dalšími muži na diskusních fórech na Facebooku3 či jiných končinách sociálních sítích a internetových fórech. Já jsem třeba tyto pozitivní vzory našel ve svém biřmovacím kmotrovi, přátelích vojácích, kněžích a dalších lidech (Můj táta je mi v mnoha ohledech velkým vzorem, ale kromě jeho příkladu hledám příklady, které vnášejí i křesťanskou naději). Mnohokrát jsem se s nimi setkal, vedl mnoho rozhovorů a nyní se už nějakou dobu připravuji na svou roli manžela a později i otce. K tomu mi pomáhá i můj protějšek, Terezce, které jsem mimo jiné vděčný zejm. za její trpělivost a pochopení, ty jsou pro mě velmi důležité.

 

Svých budoucích rolí manžela a otce mám obavy a proudí mnou přirozené otázky typu Budu dobrý manžel? Budu dobrý otec? Co když selžu? Budu mít možnost svá selhání napravit či odčinit? Uvědomuji si zodpovědnost, kterou ponesu za svou manželku a děti. Myslím si, že muž by měl být manželce nápomocen při péči o děti a zastávám kontroverzní názor, že je muž - manžel a otec v rodině potřebný, protože manželé se spolu stávají příkladem lásky pro své potomky. A zároveň zastávám názor takový, že muž je zcela potřebný i při výchově a tedy neměl by dovolit, aby jej cokoliv jiného odloučilo od rodiny. Zároveň by měl spolupracovat se svou manželkou na dlouhodobém budování vztahu, vzájemné lásky, úcty a respektu.

 

Dodatečně se omlouvám ženám, pokud jsem je odstavcem výše pohoršil či v nich vzbudil negativní pocity.

 

Abych to shrnul, muž se musí na tyto své role připravit. Tato osobní příprava je náročná, vyžaduje mnoho času a úsilí, hledání a dokonce i modliteb. Zároveň si musí moderní muž4 přiznat, že tato cesta je dlouhá a dřina nekonečná. Je třeba stále na sobě pracovat, vytrvat, přijímat zpětnou vazbu a kritiku.

Zdroj: Tú Ahn | Pixabay.com

Přijímat lásku svých dětí

 

Ve zmíněném článku zaznívá věta (opět interpretuji) o tom, že muž by neměl požadovat lásku pouze po ženě ve formě sexu a měl by se také naučit vnímat lásku svých dětí. Co na to říct? Odpůrci křesťanské katolické morálky tuto situaci jednostranně odsoudí jako následek předmanželské čistoty, kterou musí katolíci zachovávat, ovšem názor, na kterém jsem se shodl s dalšími je ten, že muž si musí po narození dítěte k dětem vypěstovat svou vlastní citovou vazbu. Ženy citovou vazbu ke svým dítětem získávají automaticky, i když lze najít výjimky, ale co muž? V článku tedy souhlasím s názorem, že je potřeba, aby žena dala svému muži prostor, aby si sám ve svém srdci vytvořil pouto k dětem. Dokonce jsem i během rozhovorů zaslechl názor, že některé ženy nechtěly zprvu své manžely k dítěti "pustit" z jim neznámého důvodu. K dítěti si tak hledali cestu v pozdějším věku, resp. dítě si našlo cestu k nim.

 

Osobně mám také strach z příchodu dětí do naší nové rodiny. Jak na ně budu reagovat? Jak děti přijmu? Naleznu k nim cestu? Budu jim dobrým otcem? Mám však naději v tom, že pokud budu ke svému otcovství přistupovat zodpovědně a pozorně, mohu být dobrým otcem. Avšak je na místě prosit o dar otcovství a zdravých vztahů s dětmi (nejsou vždy pravidlem). A opět, když to řeknu zkráceně, být dobrým otce je opět o práci, chuti a osobním úsilí. Alespoň, tak se shoduji s dalšími muži během rozhovorů a diskuzích na fórech.

Zdroj: PublicDomainPictures | Pixabyy.com

Charakteristická je práce, ne rezignace

 

V neposlední řadě při jednom pánském setkání, které vedl onen můj americký přítel (na setkání se mluví anglicky, avšak pomalu, aby rozuměli i začátečníci) zazněla slova o tom, že pro muže je charakteristická práce, nikoliv rezignace a pokud muž upadá do určité beznaděje, měl by útěchu a pomoc hledat v prvé řadě u Boha a písma, poté u své ženy a pak u ostatních mužů (myšleno takových, jací jsme sešli a ony vzory, které jsem jmenoval výše). Rezignace na své role by měla být nepřípustná. A ano, je třeba nalézat odhodlání, pracovat na sobě, svém nitru a zároveň hledat odpovědi na různé otázky v Písmu (i když je to občas náročné).

 

Zároveň je potřeba podotknout, že cesty mužů mohou být velmi specifické a nic není černobílé. Cesta v manželství a tedy dále i otcovství je jednou z mnoha.

 

Závěrem

 

Možná jsem se v článku vyjádřil nesrozumitelně či nedostatečně, prosím tedy pak o využití diskuse pod článkem nebo osobních zpráv, abych mohl některé nejasnosti vysvětlit. Zároveň prosím o pochopení. Jsem mladý a ještě nejsem manželem ani otcem. Spousta věcí se pak změní a budu muset i své názory přehodnotit. Nakonec si chci o tomto tématu promluvit s jedním pánem - manželem a otcem, který v současné době mě s Terezkou vede na předmanželské přípravě.

A nebudu se tajit tím, že bych si také rád promluvil s autorem zmíněného článku, aby mi některé věci vysvětlil z pohledu svých vlastních zkušeností v manželském životě a rodičovství. Pro mě osobně je důležité, abych byl na následující role manžela a otce připraven, co nejlépe a také, abych neusínal na vavřínech a stále na sobě pracoval.

 


 

1 - Signální uživatelský profil - CENAP má "uživatelský profil" reprezentující společnost.
2 - Záměrně píšu, že je tak zvaná. Ženy mají k prožívání a vnímání spirituality, Božích doteků přirozené vlohy, na rozdíl od mnohých mužů. Podle Richarda Rohra (ale i jiných osob a řečníků zabývajících se tímto tématem) je třeba muže k této citlivosti vést k odlišnému prožívání spirituality a vnést do ní jinou dynamiku, než se kterou pracují ženy.
3 - Tyto fóra jsou na FB jako "tajné skupiny", které nejdou oficiálně dohledatelné a dostat se do nich lze pouze na doporučení jiného člena a po schválení správce. Některé již nejsou aktivní.
4 - Já sám se označuji moderním mužem - jsem mladý, neprošel jsem ZVS a zároveň mě neformovaly vnější vlivy života ve válečném období nebo období totality, které jiné muže vedly k tomu, aby opravdu dospěli. Žiji ve světě plném technologií a musím sám vyhledávat vlivy ke své formaci. Mě osobně nejvíce formovala a stále formuje ministrantská služba, která se neomezuje pouze na čas liturgie.