V červenci jsem na svůj blog napsal článek Šel bych bez váhání, na který v komentářích reagoval @StanikKolarik. S jeho laskavým svolením jsem udělal screen komentáře místo citace a tímto článkem bych rád reagoval na komentář, protože v komentáři zmiňuje několik věcí, k nimž bych se rád vyjádřil.

Bojová nášivka - Český lev | archív autora

KOMENTÁŘ, na který odpovídám:

Zveřejněno se svolením @StanikKolarik

Základní vojenská služba alias "Povinná vojna"

Můj názor na "povinnou vojnu" je takový, že dvouletý pobyt v kasárnách s klasickou "mazáckou šikanou all inclusive" je dávno překonaná záležitost a taková "vojna" je, podle mě, jedním z hlavních důvodů, proč se "povinná vojna" zrušila a dosud proti armádě vládne ve společnosti nepochopení, nenávist a lhostejnost. Osobně si myslím, že co se týče povinné vojny, měli bychom si vzít příklad ze švýcarské armády a jejího miličního systému, v němž je nutná nějaká základní služba, jejímž hlavním předpokladem je úspěšné absolvování základního výcviku (osvojení si výstroje a výzbroje národní ozbrojené síly, naučení se základních taktických postupů, CQB, TCCC atd..) a poté působí jako záložníci v aktivní službě (do určitého věku).

U nás je také možné stát se příslušníkem AZ AČR, ale je problém se zaměstnavateli. Ne všichni mají pro tuto službu pochopení a ne všichni zaměstnavatelé mají pochopení pro osobní i společenský přínos a důležitost této služby. Takže není úplně jednoduché, skrze zaměstnavatele, se dostat do služby u AZ AČR.

A jinak myslím si, že takový model armády u nás by měl společenský přínos, jednak protože dědečkové by mohli být konečně rádi za to, že jejich vnuci jsou na "vojnu" (i když by stále nadávali, že to není, co dřív a že jsme "máčky") a druhak tento pobyt v armádě i tak naučí spolupráci, vykročení z vlastní komfortní zóny atd. A zároveň si myslím, že každý zdravý chlap "ve vojenském věku" by měl mít povědomí o zbraních (a přistupovat k nim s respektem a ne s obrovským despektem vyústěným v přehnaný pacifismus spolu se zabavováním zbraní) a o nějaké sebeobraně a přistupovat s respektem k vlastním národním ozbrojeným složkám (ovšem je to předpoklad ve svobodné zemi, ne v zemi s diktaturou, kde ozbrojené složky slouží k upevnění politické moci a persekuci "obyčejného lidu", jak to dnes vidíme v KLDR, Číně či jiných zemích).

Jinak branná povinnost stále platí pro každého občana České republiky ve věku od 18 do 60 let, tedy pokud dotyčný není zralým adeptem na "modrou" či fakt manťákem anebo pokud se nezesype či nerozbije během výcviku.

Zdroj: Amber Clay | Pixabay.com

Odboj a sabotáže

Jenom pro ucelení pojmů diverze a záškodnictví pokládám za jeden pojem, který vyjadřuje přímé i nepřímé sabotážní i "teroristické" akce proti nepřátelské armádě na území jiného státu prováděné diverzanty (čili záškodníky), kterými jsou příslušníci ozbrojených složek okupovaného státu a příslušníci z řad civilního obyvatelstva.

Za sabotážní akce pokládám akce, které vedou k ochromení infrastruktury vedoucí ke způsobení, co největších škod okupačnímu vojsku (ať už to je ničení mostů, poškozování železničních cest, či vyváření nástrah a poškozování transportních tras pro okupační armádu).

Za "teroristické" akce (schválně píšu v uvozovkách, protože podle Ženevských konvencí se proti okupační armádě nejedná o terorismus) jsou pak buď přímé bojové konfrontace s nepřítelem (např. partyzánské přepady patrol či konvojů) nebo akce typu "vystřel a uteč", v nich se jedná o cílenou eliminaci strategicky významných cílů se snahou o omezení přímého konfliktu s nepřítelem pouze na nutné minimum (např. odstřelovací akce na eliminaci nepřátelských důstojníků atd.).

Obecně platí, že diverze je až ten "poslední" způsob boje, kterým se začíná bojovat až když není možné nepřítele udržet "před branami". A ztotožňuji se vyjádřením pplk. Iva Zelinky v rozhovoru pro iHned.cz (bohužel článek pro mě odemknul jeden "Mamut" a v době psaní jsem jej nežádal o svolení ke šíření odemčeného obsahu, tak alespoň odkazuji na uzamčený) ve smyslu, že pokud budeme muset bránit Prahu, udělali jsme někde chybu.

Ovšem, jak ses, Staníku, vyjádřil v soukromých zprávách, tak máš na mysli spíše válku hybridní.

Hybridní válka?

Abych zase ucelil pojem, tak za hybridní válku považuji způsob boje, při němž je použita kombinace konvenčních i nekonvenčních prostředků (např. nepřátelská diverzní akce umožňující následný vpád nepřátelské armády nebo kybernetický útok na vládní, armádní, bezpečnostní a jiné řídící systémy). Takovým učebnicovým příkladem je II. světová válka.

Já si spíše myslím, že nejsme v hybridní válce, ale ve "válce" s přemírou informací a přemírou lží. Samozřejmě i dnes se musíme vypořádávat s určitým druhem propagandy (ať už proamerické či proruské, rasové či náboženské). Osobně si myslím, že informační válka začíná tehdy, kdy veřejnoprávní media prokazatelně přestávají samy být referenčním bodem informovanosti, kdy padá úroveň jejich žurnalistiky a také šíří propagandu nebo lži. Také si myslím, že je třeba šířit pravdivé informace, nějakým způsobem šířit osvětu o tom, že prostě jsou některé média od toho, aby živila jeden určitý světonázor.

Jestli podporuješ informovanost veřejnosti a konáš tuto osvětu, fandím Ti, je to důležité a dnes je potřeba mít kvalitní žurnalistiku, nezávislá média a podávat pravdivé informace.

Moderní konflikt si žádá moderního vojáka

Dnes samozřejmě není doba přímočará, kdy byli politici pro diplomacii, tajné služby pro získávání informací a vojáci na "špinavou práci". Dnešní doba pokročila a to ve společenském vývoji i v osobním vývoji jedince. Dnes je potřeba, aby byli vojáci všestranní, co se týče boje, osobního přežití, ale i vlastní informovanosti, odolnosti vůči dezinformacím atd. A zároveň mnoho z nich se řadí svými aktivitami mezi "Elfy" (jak bylo řečeno v jednom rozhovoru na Aktuálně.cz)

A k závěru bych chtěl říct, že branná povinnost pro mě platí a rád se připojím k obraně vlasti, v níž je domov mé rodiny. A myslím si, že tato obrana není jen o fyzičce a jen o hlavě, ale o nastavení člověka - fyzičku natrénuješ, hlavu taky připravíš, ale musíš mít v sobě ducha bojovníka, který ti pomůže najít tu odvahu jít na bojiště...

Zdroj: Amber Clay | Pixabay.com

Na závěr pro čtenáře

Staníku a další čtenáři, článek jsem se snažil napsat, co nejkratší a možná jsem se v něčem vyjádřil nedostatečně nebo velmi zkratkovitě a je možné, že Tobě i Vám může být něco nejasného. V takovém případě poslouží diskuze pod článkem a případně i osobní zprávy.

Těším se na případnou plodnou diskuzi.