Již delší dobu jsem si pohrával s myšlenkou pořídit si 3D tiskárnu. Ovšem, pokaždé, když jsem viděl cenu kvalitních a ve světě velmi žádaných 3D tiskáren PRUSA ORIGINAL, jenom se mi protočily panenky a nechal jsem tuto myšlenku opět usnout. Ovšem nedávno jsem narazil (i díky personalizované reklamě od Google), že je u nás cenově dostupná 3D tiskárna od firmy Creality. Začal jsem opět zvažovat, zda-li se do 3D tisku pustím či ne. Nakonec jsem se rozhodl ji pořídit.

 


 

První zkušební kus

 

Na začátek bych chtěl podotknout, že s 3D tiskem nemám vůbec žádné zkušenosti. Proto jsem nějakou dobu objednávku zvažoval, ale scrollování Youtube a shlédnutí hodin videí, v nichž různí hobby modeláři ukazují, jaké zázraky tvoří, mě dokonale přesvědčilo o tom, že to je opravdu skvělý nápad a objednal jsem právě onu tiskárnu od Creality. V době čekání jsem si pustil pár videí od českých youtuberů, kteří recenzovali přesně model, který jsem si objednal též.

 

Abych byl upřímný, chtěl jsem v těch videích najít nějaký návod či zaručenou fintu na bezchybné a dokonalé složení tiskárny. Později se ukázalo, že takový návod neexistuje (kromě toho dodaného spolu s tiskárnou v krabici, ačkoliv je v Angličtině), avšak šikovnější člověk, který dokáže složit ložnicovou sestavu zakoupenou u českého distributora, dodanou z Ruska (zrovna můj případ), dokáže tiskárnu Ender 3 složit během slabé hodinky. Pro představu akt skládání tiskárny jsem zahájil ve čtvrtek 7. ledna ve 21:35 otevřením krabice a zakončil jsem ho (k mému překvapení) týž den ve 22:35 ukončením úklidu po skládání.

 

Po složení tiskárny jsem si připadal jako největší machr, ale nebylo vyhráno. Nevěděl jsem, jestli po mém heroickém montážním výkonu bude tiskárna funkčním NC strojem (tiskárna je řízena technologií číslicového řízení, tedy Numerical Control, proto to označení NC stroj) či kusem předraženého šrotu. Přiznávám, že se mi sevřel krk, když jsem tlačítkem zapnul zdroj a první tři vteřiny nebyl "ani obraz, ani zvuk" a s velkou radostí jsem pak sledoval displej, který se modře rozzářil a zobrazil logo, které vypadalo podobně jako na temperované podložce. Byl jsem štěstím bez sebe. Manželka mé nadšení nesdílela, když uslyšela hukot ventilátorů a bzučení elektromotorků snažících se napodobit něco jako pohyb tiskové hlavy (podezřívám ji, že mě už od začátku podezřívala, že budu tisknout i v noci. Nemýlila se).

 

Za největší pakárnu považuji kalibraci tiskové podložky. Úkol zněl jasně: za pomocí čtyř stavěcích šroubů je třeba tiskovou podložku vyrovnat. Technologický postup byl jednoduchý. Pomocí funkce "Auto Home" přejet do referenčního nulového bodu (tj. bod, v němž je hodnota souřadnic os X, Y a Z rovna nule), poté uzamknout posuv v ose Z a v osách X a Y se pohybovat tryskou nad podložkou. Za pomocí stavěcích šroubů a papíru zajistit, aby mezi ústím trysky a podložkou byla mezera "na papír" (jednoduše tryskou najedeš nad stavěcí šroub a povoluješ, dokud papír lehce nedrhne a postup opakuješ nad každým šroubem, dokud nejsou všechny čtyři body OK). Lehce mi to připomnělo najíždění nástroje "na papír", když jsem se učil na střední škole frézovat na konvenční frézce. Jinak na tiskárně to byla jediná seřizovací práce, kterou jsem prováděl.

 

Není, co dodat. 

Bojovala statečně, ale zkalibroval jsem ji. Nakonec jsem do tiskárny nacpal filament, do notebooku přidružený slicer a pokusil se o první výrobky. Prvenstvím byla poctěna plastová soška sovy, která byla nahrána od výrobce a k mému úžasu výsledek dopadl dobře. Pak jsem si pokusil připomenou základy modelování v 3D CADu a zhotovil jsem i své první záložky do knížky. Pokud zrovna nepatříte k těm, kteří ovládají tuto schopnost, tak na internetu, zvláště na webu Thingiverse lze najít spoustu užitečných udělátek, které zjednoduší život (třeba já se upřímně těším, až z odtud budu tisknout 3D plastové katapulty na mince pro děti. Manželka mě dozajista pochválí za to, jaký budu inovativní tatínek).

 

A teď vážně. Osobně si myslím, že 3D tisk není pouze pro výrobu modelů jako stojánky na mobil a katapulty na mince. To by bylo krátkozraké. Je to vesměs pořád moderní technologie aditivní výroby a i když je rozšířena také mezi domácí kutily, nachází tato technologie své místo i ve výrobních provozech. Kromě toho lze z plastů na tiskárně vyrobit spoustu užitečných součástí, jako třeba (co mě namátkou napadá) náhradní rozebíratelné spoje, krycí komponenty elektroinstalace a podobně. Vše je omezeno pouze lidskou představivostí a dostupnými materiály k tisku (v neposlední řadě i fajn připomenout, že si můžete na své tiskárně vytisknout různý upgrade, který řeší konstrukční nedostatky vaší tiskárny).

 

Záložky jsou mým modelářským dílem. Musel jsem si připomenout základy ze střední a pak už to šlo samo.

A jaké materiály lze vlastně použít? Nejrozšířenějším materiálem je PLA (Polylactic Acid - Kyselina polymléčná). Jak již název může znalcům chemie napovídat, jedná se o materiál, jehož výrobním zdrojem je kukuřičný škrob. Tedy je přírodního původu, což se při tisku pozitivně projeví tím, že materiál při tavení nezapáchá. Dokonce lze i pořídit recykláty tohoto materiálu (nabízí je firma EKO MB). A ačkoliv je PLA oblíbeným materiálem u tiskařů, tak je vhodný i pro tisk prototypů nebo hraček. 

 

Pro mechanicky namáhané součásti (jako plastové ozubená kola či závity) je vhodné použít PET/G a pro modely, které mají mít nějakou životnost i venku (jako mohou být třeba plastové škrabky do auta) je vhodné použít ABS (což je mj. plast, z něhož je vyrobena většina takových záležitostí v obchodě).

 

Záložky jsou funkční!

 

Článek není placenou inzercí... Kdyby náhodou...